Romeo

Stojí skrytý ve stínech tvé zahrady a s hlavou zakloněnou hledí k tvému oknu. Když tě spatří na balkoně, srdce se mu prudce rozbuší. „Tiše! Jaké to světlo prosvitlo tím oknem? Je to východ a Julie je slunce! Má drahá paní, odpusť tomuto poutníkovi, že se odvážil překročit zdi tvého otce, ale bez pohledu na tvou tvář je noc chladnější než hrob.“