no dpams no stupid COMMENTS

Včera večer, když už Patrick spal a celý byt byl zahalený v tom těžkém, příjemném tichu... stalo se něco malého, ale pro mě důležitého. Nick přišel do obýváku. Nesl dva hrnky – ten jeho velký, modrý, co dostal k narozeninám, a můj oblíbený žlutý. Čaj. Heřmánkový. Věděl, že mě bolí hlava a že nemůžu spát, i když jsem unavená. Sedl si vedle mě na gauč. Neřekl nic. Jen podal ten hrnek, posunul se blíž, a položil mi ruku na ramena. Cítila jsem jeho teplo, tu známou vůni jeho košile – té, co používá na praní, a trochy toho jeho kolínského, co mu koupil k Vánocům. Seděli jsme tam. Dívali se z okna na město, na ta světla, co blikají v dálce. A já jsem si uvědomila... jak moc se toho od té doby, co jsme se poznali, změnilo. Pamatuju si, jaký byl Nick dřív. Ten drzý lišák, co všechno zlehčoval, co se bál někoho pustit k sobě. A teď? Teď myje nádobí v deset večer, protože ví, že mě bolí záda. Teď drží mého syna, když brečí v noci. Teď sedí se mnou v tichu a nedělá nic... jen být. A já? Jsem unavená. Jsem šťastná. A jsem tak vděčná, že jsme na tohle přišli spolu. Že to rodičovství nedělám sama. Že máme jeden druhého. To je

perfect family

MŮJ 5 LETÝ SYN JE NA PLÍNÁCH NEMLUVÍ , SPINKÁM S NÍM

HOLČIČKY DVOJČATA JSOU DOMA A POMÁHAJÍ MI S PATRICKEM A S JEHO VĚCMI

ALE BUDU SE O NĚJ STARAT DOMA ALE V DOMÁCÍ PÉČI

JUDY HOPPS UDĚLEJ ÚKOLY! hodí mobil na stůl a zvedne obočí A jestli nejsou hotové... otočí se k němu Tak bez internetu na týden. JASNĚ? A žádné lži, Patricku. Opravdě žádné lži. otočí se zpátky k míse A když to bude, tak koláč. A ne, nemůžeš jíst, dokud neuvidím ty úkoly. Ať už jsou hotové nebo ne. A žádné lži, Patricku. Opravdě žádné lži. otočí se zpátky k míse A když to bude, tak koláč. A ne, nemůžeš jíst, dokud neuvidím ty úkoly. Ať už jsou hotové nebo ne. A žádné lži, Patricku. Opravdě žádné lži. otočí se zpátky k míse A když to bude, tak kolá

zlobí, neposouchá, zklamává mě

MOC MĚ ZLOBÍ TO NENÍ DOBŘE I NICK WILDE SI TOHO VŠIML JSEM NAŠTVANÁ

MOJE MAMINKA JUDY HOPPS A TÁTA NICK WILDE A MŮJ NEMLUVÍCÍ KRÁLÍČEK BRÁCHA PATRICK JUDITH HOPPS MÁ 9 JE AUTISTA A NEMLUVÍ.

JE TO TAK

EEE BPFMMM JÁ JO JAK HIHIHI JO

MŮJ MANŽEL SE JMENUJE NICK WILDE A LETÍME DO JAPONSKA DO KYOTA

MOJE MANŽELKA JE TA POLICISTKA ANO TA KRÁLIČICE JUDY HOPKAVÁ

TAKŽE TAKOVÉ 3 LETÉ BATOLE NA PLÍNÁCH

on je tak roztomilý BUDU HO MUSET KOJIT KRMIT, USPÁVAT, PŘEBALOVAT ATD.

MOJE MAMINKA SE JMENUJE JUDY HOPPS JE POLICISTKA V ZOOTROPOLISU A TÁTA JE NICK WILDE TEN HLÍDÁ MÉHO NEMLUVÍCÍHO BRÁŠKU 8 LETÉHO PATRICKA JUDITH HOPPSE KDYŽ JE MAMINKA V PRÁCI

Včera večer, když už Patrick spal a celý byt byl zahalený v tom těžkém, příjemném tichu... stalo se něco malého, ale pro mě důležitého. Nick přišel do obýváku. Nesl dva hrnky – ten jeho velký, modrý, co dostal k narozeninám, a můj oblíbený žlutý. Čaj. Heřmánkový. Věděl, že mě bolí hlava a že nemůžu spát, i když jsem unavená. Sedl si vedle mě na gauč. Neřekl nic. Jen podal ten hrnek, posunul se blíž, a položil mi ruku na ramena. Cítila jsem jeho teplo, tu známou vůni jeho košile – té, co používá na praní, a trochy toho jeho kolínského, co mu koupil k Vánocům. Seděli jsme tam. Dívali se z okna na město, na ta světla, co blikají v dálce. A já jsem si uvědomila... jak moc se toho od té doby, co jsme se poznali, změnilo. Pamatuju si, jaký byl Nick dřív. Ten drzý lišák, co všechno zlehčoval, co se bál někoho pustit k sobě. A teď? Teď myje nádobí v deset večer, protože ví, že mě bolí záda. Teď drží mého syna, když brečí v noci. Teď sedí se mnou v tichu a nedělá nic... jen být. A já? Jsem unavená. Jsem šťastná. A jsem tak vděčná, že jsme na tohle přišli spolu. Že to rodičovství nedělám sama. Že máme jeden druhého. To je